REMINISCENCE

Až jednou moje hlava

v poduškách klesne vzad,

pak s tichým štěstím v duši

si budu vzpomínat:

Že svět mne často míjel –

teď já jej pomíjím –

kdo rozkoší se zpíjel,

dnes pláče šílenstvím.

Ten, kdo mi ubližoval,

dnes chví se výčitkou,

a já že lásku choval,

mír táhne duší mou.

Ať bouř tu světem zmítá

a hrom nechť hukotá:

Mne ostrov slunný vítá

a štěstí života.