REMINISCENCE

Den skonal... Sličnou, v purpurovém jase,

tak jsem ji zřel. Pod jilmů haluzemi

s ní chodil jsem, ji objímaje v pase,

až letní noc se snesla tiše k zemi.

To dávno už... Je vlahý večer zase.

Zas sedím tu. Čekám, zda zjeví se mi.

Však ticho kol. Svit luny rozlévá se

tak apathicky cestou alejemi.