Renaissance.

V hluk města vyšel. Bylo kalné ráno,

a dokonáno,

už nebylo na Golgatě duše.

Jen dole nesměle a suše

se pode křížem Satana vztek smál.

A mrtvy vášně. Písně jejich němy,

jen za mřížemi

se v křečích smrti skepse chvěla.

Skrz mračna nebi uzardělá

se reflex Slunce plaše prosíval.

Jen dole kdesi popel ještě pálil,

a slzou nalil

zrak odvyklý. – A Rozkoš tiše

šla v dálky po pučící líše,

a nikdo už jí zpátky nevolal!