REPUBLIKÁNKA

– odšoupla koflík s nedopitou kávou,

a proto jen, by příliš křepká gesta

jej nesrazila při líčení živém,

jakési něze dala vstoupit v oči

a nakřapnutým zvonkem smíchu v hrdle

doprovázejíc povídání svoje

tak vyprávěla: Co sen všecko splete!

Mně na dnešek se, podívejte, zdálo,

že Štěpánkou jsem, ano, kronpriceznou

a to vám bylo: Ve vídeňském hradě

já chodím po pokojích, samé zlato,

zrcadla po všech stěnách, po všech stropech

a najednou, že mám jít k císařovi,

k Franc-Josefovi! Říkám dvorním dámám,

že nemohu, že neumím se klanět

a ty se smály, rozstouply se v kolo,

pozdvihly sukně, nakláněly hlavy

a ohnuly se velmi pěkně v kříži –

já po nich – no v tom probudím se ze sna

a věřte, líto bylo mi, že všechno

snem bylo a že nemělo to konce –