REQUIEM AETERNAM...

S kadidlem, s dechem voskovic

z podsvětí vlá sem vůně mdlá.

Páchnoucí smolou borovic

rakev zde zapadla...

Na vnuků vystydlou kost

předků zde čekají kosti.

Zde brána, váhavý hosti,

jež vede na věčnost.

Zde vrátný v ruce má kosu,

nikoho nepouští zpět.

Šťastných i neblahých losů

uzavřen rozpočet.

Napadal s oblak ve chvilce

na váš rov poprašek bílý,

jako jste v dětské postýlce

stlala nám pelíšek milý.

Stlala jste dlaní laskavou

hochům svým pod horké hlavy –

a my vám rukou třaslavou

ustlali tvrdě v kout tmavý.

Spěte jen, jak my spávali

a u vás pohověli si –

Boží vás milost zahalí,

jak vy nás peřinkou kdysi...