REQUIESCAT!

Nehnutá hladina! ó duše má!

vnímalas žhavých sluncí paprsky,

prohřátá ke dnu hledíš tiše

vstříc noci a chladu.

Kéž západ vzplál už rudým požárem,

krví jak pýřící se nevěsta

radostně šla bys ženichu vstříc,

v týl halíc jen vnadu.

V noc chladnou vystoupla bys tajemně

jak bílá mlha, klamající strážce své,

již zdřímli na břehu – mdlí bojem,

bez tuchy na zradu.