REQUIESCAT.

Do hrobky snů svých duše moje vešla,

na rakev malou kytku aster dala,

shrbená pláčem, těžkým smutkem sešlá

ku modlitbě své tenké ruce spjala.

A smích Váš bujný za ní se tam vedral,

o stěny hrobky zdivočile tloukl,

do rakve kop’, s mrtvoly rubáš sedral

a naduv tváře plamen svíce sfoukl.

Pak vyběhl a zpíval na výsluní,...

má duše smutně všechny cáry snesla –

rubáše cáry plné zašlých vůní –

a v měkké lůžko jich ve mdlobách klesla.