Requiescat.

Kde ona odpočívá,

tam větev bezu kývá,

tam pěnice jen zpívá

a věčný vládne klid.

Pro ni to ptáče pěje

a vítr z dálky věje,

pro ni se prcha leje

a pro ni mře tam svit.

Ó vše k ní láskou dýše –

i hvězda, která tiše

ji v noci hledá s výše

a stříbří její chrám.

Leč ona v teplém hrobě

to neví, v těžké době

jak vzpomínáme sobě

a nezjeví se nám.

Ze smíchu, plesu, písní

co ,holubičko, tísní

tě v chvat po hrobu plísni,

že nedbáš více nás?

Ó přijď jen v noční tiši,

rci – svět to neuslyší –

a jdi si spat jen zas!