REQUIESCAT.

Tak tajemná v hvězd bledých mživém jase,

jenž v zlatoplavých vlasech jejích mřel,

mé duši, krásná, náhle zjevila se

za rána mdlého, sen kdy v dálku šel...

Rty její žhavé v modlitbě se chvěly,

nebeské písni, která přišla s ní,

nový když den mi vzcházel roztesknělý

bez červánků radostných pochodní...

Pak zašla v mhách. – V ně marně zrak se vpíjel,

by čaruplnou nespatřil ji víc!

A vítr hřměl, jak rakev kdyby sbíjel

pod nebem mrtvým, bez hvězd třpytných svíc...