RESIGNACE.

Do větví smutečních vrb ticha dech

míst opuštěných již – na rovy leh’;

hřbitovem duše své jsem klidný šel,

kde zašlého již dávno, stesk se chvěl.

Zde vše jsem pochoval, v co věří svět...

strom illusí již usch’ a neměl květ,

jejž v duše zahradách jsem vsadil... Vím,

to bylo dávno již, kdys’ na podzim.

Vše jsem již pochoval – mrtvého klid

já cítím – na hrobech, když smutek slit

a na cestách, když všichni odešli,

a s Zapomněním Čas přes hroby šli.