Resignace.

By Antonín Sova

Sám chceš být, sám a sám po bouři mladých jar,

ne zlomen, zoufalý, leč v plodné lítosti,

by zdál se vzdálen být předčasný všeho zmar

a nechuť k životu, jež vře tvou bytostí.

Tak vždycky myslíš si, že s Bohem všemu dáš,

když srdce v základech se chvěje pohnuté,

když v řadě přátel svých po létech poznáváš

hlupáky zlovolné, pokrytce naduté.

Přec jen se poddávám a jen tak horuji;

to stůně mozek můj na pouhá chycen slova:

před čím já chtěl se skrýt, vždyť stále miluji

otrockou láskou svou, již kopnou jak psa znova.