Resignace.

Ať jiní vzdychají nad prchlou mladostí,

já na ni vzpomínám bez vzdechů, lítosti.

Jiní se těšili v náručí Štěstěny,

já Bídou již v dětství jsem býval trýzněný.

Býval mi přítelem skřivánek na poli

a řečí posvátnou šum lesů v okolí.

Lidem jsem nesmělec, vyhnul se v pospěchu,

bolům a touhám mým nedali útěchu.

S bohem buď, mladosti, tvůj návrat neždám víc,

stáří mi málo dá – od tebe nemám nic!