Resignace.

Šla jsem necestou života

a potkala žíznivé rty

a oči, jež tížila samota.

Řekla jsem: „Pij!“

Ze studánky duše mé

vláhu si načerpej

a zlekané oči své pohledem posilni!

Nač by v mé duši

všechna ta vláha byla se střádala,

kdybych z ní píti

žíznivým rtům tvým nedala?

A na co můj pohled

od horských výšek sílu svou bral,

když by jen něhu vzít dovedl,

aniž by sílu dal?

A přec je mi těžko.

Ten, jenž byl napojen,

studánku duše mé zakalil,

sílu vzal z pohledu,

aby ho mlhou slz zahalil.

Než nevyčítám,

i když je mi těžko.

A potkám-li žíznivé rty

a v pohledu prosbu,

zas dary své rozdám.

Však nevyčkám víc,

bych nezřela cizoty hrozbu –

nad nevděkem jak horkým studem

plane mi líc.