RESIGNACE.

Dívej se zbožně, jak se šero sklání

nad zahradou, jež teskna podzimem:

„...Včera jsme byli květy obsypáni,

dnes třesem se a zítra pohynem...“

Naslouchej zbožně, ticho jak se sklání

a v kupě mrtvých listů šelestí:

z nich každý byl by v němém umírání

tajemných věcí býval předzvěstí.

Zrak vzpomínky se k mému duchu sklání –

víš přec, jak božsky s větve krouží list?

Mohl bych žíti v samém vzpomínání

na svaté chvíle, povznesen a čist!

A snad mi štěstí nade rty se sklání,

však marně žízním jak muž v podsvětí:

v mír oddanosti, v mužné odříkání

se stišilo mé duše prokletí.