Resignace.

Zvony mého nadšení,

přání mladé lvice,

zazníváte stále míň,

slábnete vždy více;

co vzlet ondy v duši psal,

jeseň žití stírá;

divný v srdce stesk a žal

stále víc se vtírá.

Radost zastřel blud a klam –

mnohé chvíle klaté –

šílená jak oblaka

úsměv hvězdy zlaté;

dozpíval jsem, dotoužil,

nelze více míti,

hrstku trávy na hrob jen,

v trávu hrstku kvítí!