RESIGNACE.

Když udusil jsi v prsou svých

hlas přání, tužeb vášnivých,

ať láska to či sláva,

a spokojen a v bolu něm,

chceš bráti s klidným úsměvem

vše, co zde život dává:

Ó, nediv se, když ještě pak

ti v mnohé chvíli zvlhne zrak

a život je ti tuhý,

to zdaleka už hřímá jen,

tys kámen shodil ve vír pěn,

než zamknou se, jdou kruhy.

A jestli mrtvých tužeb hlas

se ve tvém srdci zvedne zas

a počne písně chlubné:

vždyť i ta zvěř neskoná hned

a ještě sebou naposled

tak několikrát škubne!