RESIGNACE.

V mou duši smutek pad a v ňadru cítím chlad,

jak zima zlíbala by mraznýma mne rtoma,

dej ruku mi a pojď se se mnou podívat,

zda jaro vrací se – mně je tak teskno doma!

Pojď, vyjdem do polí v to známé údolí,

jež vroubí pásma hor a středem při potoku

se vine silnice a při ní topoly –

pojď, jak jsi chodila, tak tiše po mém boku!

Pojď, půjdem do lesů, v šer skalních útesů,

kde s Tebou samoten a s božským klidem v duši,

prost všedních starostí své štěstí ponesu.

Tam žádné zloby hrot sny naše nepřeruší.

Já s něhou mateří Ti slíbám s kadeří

stín chmury každičký od jitra do soumraku,

a někdy-li se přec nám v cestě zašeří,

jak jelen uštvaný chci sílu pít z Tvých zraků – – –