Resurexit.

Jak smutné šero padá s větví stromů,

kdy první červánků svit s kraje hor

se rozpačitě dívá v strže lomů,

je líbá, zlatí jako štíty domů,

jež v dálce vstaly nad obzor;

tak náhle s duše mojí dávné stíny

se tratí, mizejí, že nevím kam,

a první úsvit usmířené viny

se dívá v srdce mého rozvaliny

a otvírá je vzpomínkám.

Ó milé kouzlo blaha vzkříseného!

zda ohlas zpěvů rajských v srdce slét?

hle, vůně sladká tiše vstoupá z něho,

jak s hrobu snů a mládí ztraceného

by anděl také těžký kámen zved!