Resurgite!

Svit zvítězil, a záblesk zlatý –

zvěst volnosti se žene v důl,

a kouzlem jeho rozeňatý

se jarní proud zas vyřinul.

Aj zeleň, květ a jásot ze stran všech:

ten jasný blankyt, větru šumný dech

Resurgite!

Nedbejte roba, jenž se bojí,

ač sil má kletbu rozlomit,

již odvažte se býti svoji

a slyšte vlastní srdce bít! –

To ruchem vesny výš se vzpíná,

vás pudíc v dráhy světité,

bůh činu sám teď napomíná:

Pryč s otroky! – Resurgite!

Jen pokora si jarmo kuje,

víc člověk jest, než posud byl,

a prapor nový rozvinuje:

My k nejvyššímu máme sil.

A dál, než oko vznětlé, dál než blesk

si vzdorný duch dobývá smělých stezk:

Resurgite!

Nedbejte skety, jenžto neví,

že tisíc pout je pouhý klam:

že mocná kde se tíha jeví,

na vzájem odpor vládne tam.

Vy pociťte tu sílu v sobě,

a starý omyl rozbijte,

či za živa tlít chcete v hrobě?

Nedbejte sket! Resurgite!

Hle příroda, – ať hřmí, ať slaví –

ten hlásá stále výzev svůj;

a země, byt náš proměňavý,

toť hvězda jest, ne tmavá sluj;

ne slzný důl, než samých nebes část,

a nehodno víc před nebem se třást:

Resurgite!

Nedbejte slepce, hleďte vzhůru!

Což nevidíte hvězdy plát,

a neproráží slunko chmuru,

můž’ jasněj’ ještě pravda psát?

My volně plujem světa mírem,

hle nitky jeho zlatité,

lží jest ta báj o temnu čírém!

V tmu se slepci! Resurgite!

Zda v před i celé lidstvo píli,

či od věků má stejnou stráž?

O netaž se, své užij síly;

ty žít-li chceš – vždy v před jít máš!

Slast života, ta nezná klidu pout,

jen z postupu se prýští její proud –

Resurgite!

Nedbejte tísně – z ní pučelo

vždy doby evangelium,

a z těla, na kříži co pnělo,

se rozvál nový ducha šum.

Ba neklaňte se zimě mroucí,

a vizte v růži zavité

i chmurnou dobou lesk budoucí!

Co vám je bol? – Resurgite!

Resurgite! vy hoši štvaní!

Ruch v přírodě i v srdcích nám,

a jeho svěží rosa ranní

dá ždané vláhy vidinám.

Čím tužší nás tam v žití vítá boj,

tím bujněj’ vzkypiž jarní síly zdroj:

Resurgite!

Nedbejte starých slov, že vesna

za krátký čas opustí nás. –

Zas jinde budí touhy ze sna

se zdobíc plným věncem krás.

Je stále zde – kol země vodí:

své heslo věkověčité.

Kde odvaha, jen čin se rodí,

Resurgite! – Resurgite!