RESURRECTIO.

Tak stále, jak jdou dnové hloub v propast nekonečna,

já cítím lásku Tvoji, jež obětí je plna,

je snivá jako jitro a jako ženskost věčná

a jak Tvůj dech je toužná, jímž chví se prsů vlna.

Je jako slunce čistá, jak luna panenská je,

má posvátnost Tvé duše a žhavost srdce Tvého,

jas žehnajících světic jí v zbožných očích plaje

a ve svých dlaních nese div žití spaseného.

Já pod Ježíšův obraz dal obraz hlavy Tvojí

a po zápase denním, byv znaven světem podlým,

k těm dvěma svatým hlavám, jež jedna svatost pojí,

jak poutník v odříkání vždy s pohnutím se modlím.

A zvony velkonoční, jež mluví o Ježíši,

ty kdysi po mé smrti a nad mou rakví chudou

a v teplé záři jara, jež bude hřáti s výší,

Tvé jméno požehnané v svět širý hlásat budou.