Resurrectio.

Moje paní, moje paní!

Tak Vás volám každé chvíle.

Nocí, dnem, ve snu i bdění

vidím Vaše ruce bílé.

Vaše ruce, bílé květy,

jež mne vyvábily znova

z hrobu mého zapomnění

zpět, sem – živých do hřbitova.

Ano! Já byl mrtev, mrtev,

i od přátel zapomenut,

nade mnou i nad mým jménem

těžký příkrov byl již sklesnut!

A tu Vy jste přišla, paní,

s něhou dosud nepoznanou,

a já střás’ ta pouta smrti,

rakev rozbil jednou ranou.

A teď k žití zas se hlásím

s láskou k Vám a v sebe s vírou

a jen Vám je, paní moje,

k nohám kladu se svou lyrou.