ŘETĚZ

Svaz náš bratrský, jenž v práci pojí nás,

povinnost má všude šířit pravdy jas,

připravovat nový společenský řád,

v kterém člověk moh’ by člověkem se zvát.

Stiskněme si ruce, bratří zednáři,

nechť nás Moudrost, Síla, Krása prozáří,

bychom byli zdrojem skutků šlechetných,

ku prospěchu vlasti, k dobru bližních svých.

Naše ruce tvoří řetěz lásky, oddanosti,

zednář k zednáři lne věrně, žije v míru, v ctnosti,

ku příkazu Velikého Světů Stavitele

před temnoty nebezpečím Lidstvo chrání bděle.

Moudrost, síla, krása povždy pomáhej nám v díle,

bychom Lidstvu ukazovat mohli vyšší cíle,

aby svornost, mír a pravda byly s lidmi všemi,

aby světlo pravé lásky ozářilo zemi.

Otevřela se nám Dílna,

v které Světlo pravdy svítí,

kde se bratr k bratru druží,

očištěni z rmutu žití.

Přistoupivše k světlé Práci,

k stavbě Chrámu lidství, nitra,

připravovat chceme svorně

příchod velikého Jitra,

které přemůže moc temna,

světla silou vítězící,

kdy se k žití krásnějšímu

probudí svět dřímající,

kdy se nový člověk zrodí,

svornost bude s lidmi všemi,

nová doba lásky, míru

vzejde jako slunce zemi.

Hvězdy jsem viděl vzpláti,

jež dříve mizely očím,

blízké musilo prchnout,

vzdálené zblízka jsem viděl.

Kdo přede mnou poznání hledal,

podal mi bratrsky ruku,

tak probudil jsem se ze sna,

tak našel jsem jasnou cestu.

Zasvěcení jsem došel

po dlouhých bloudění letech,

synové chudé vdovy

přivedli bratra k prahu.

Nyní jsem octl se v světle

jak ve věčném moři krůpěj,

co za mnou je, to je mrtvé,

a čas, jejž jsem žil, byl planý.

V Řetěze nesčetných srdcí

cítím srdce své bíti,

u stupňů k duchové říši

paprskem lásky svítí.