RÉVA MILENKA.

Shlídl jsem svou milou s temnou kšticí,

keře uvazovat na vinici,

usmála se, a hned teplá záře

rozhřála mi srdce, krev i tváře.

Mám ji rád, jest jako bujná réva,

když jí slunce v hrozny víno vlévá,

v hruď ji mladost žene plnost vnadnou

a rty její na mých jenom sladnou.

Jako rosa oči se jí stkvějí

a ty páže tak mne ovíjejí,

jak výhonky ráje božské révy,

o níž dávno bídné lidstvo neví.

Jak výhonky božské révy ráje,

jež v tmách dávnověku jenom zraje;

tak i naše láska ve dne snící

zraje v mlžných nocích na vinici.