RÈVERIE BLANCHE (J. M.)

Synáčku můj,

kdo se víc raduje z Božího divu,

kdo se víc klaní a kdo víc jásá,

než ty, když se díváš

na první sníh?

Loni tě teprve přinesla vrána,

a ty jsi nevěděl, že padá sníh,

spinkal jsi tiše, malý a hloupý,

v peřinkách svých.

V pokoji ticho – záclony bílé,

za nimi v teple na rukou matky

ručkama třepeš – jaká to krása!

Jednou jen v žití takový zázrak, taková chvíle –

tvůj první sníh!