Řevnivost.

V dávném, uplynulém věku,

Brzo po stvoření světa,

Čas a Věčnost porodily Mladá leta;

A když se ponejprv louka rozlistila,

Když se první rozevíral růže květ,

Tenkráte se Láska narodila,

Dcera jemná mladých let.

Tajná Láska porodila Řevnivost,

A po blahu lidském bylo veta!

Nebo tato, ještě dítko, ježto Láska kojí,

Vraždí – ukrutnice! – vlastní matku svoji.

Tak to bylo, hle, již od počátku světa;

Tak to jest; a lidským osudem

Tak to bude, až tu více nebudem.