REVOLUCE.

A je to něco, co se neslo světem

jak vítr a jak světlo svěžím letem,

a sny a touhy dávných trpitelů

vyvstaly z hrobů, hlásily se k tělu

a učiněny byly ihned činy.

Pořádek sdělán, zaplašeny stíny

a odklizeno shnilé harampátí,

snad nejemně, však když tě čilost schvátí,

pak leccos stane se v tom chvatu vírném,

co nezničil bys nikdy v kroku mírném.

A máš-li trochu choulostivé city

a jsi-li dítě sentimentality,

pak zůstaň raděj v starých parků hluši,

kde Amor pouští šípy na Venuši,

kde pudrovaní kavalíři září,

kde dámy mají přílepečky v tváři –

a lží je vše: i bůh, i slovo muže,

vlast, přátelství i ženských lící růže,

lež, všude lež. Nuž, citlivůstko, chceš-li,

v ten svět si zajdi prolhaný a sešlý

a sni tam... Zde pro slabé místa není,

krev proudí tu a kanonů zní hřmění

a před Věčnosti tváří jenom silní

jsou dobří, klidni, šťastni, neomylni.

A bůh? Je? Není? Těžko říci. Kdo ví?

A je-li, ať si ve svém nebi hoví

a nemíchá se v naše lidské věci.

Neb vyvstali tu obrové a reci,

již hlavu svoji hrdě povznášejí,

nic netíží ji, myšlenky pak její

ji lehkou činí, zdvihají ji vzhůru

nad bláto ulic, nad života chmuru,

a když se vyprosťují, pak to blýská

a hřmí, až diváku děs hrdlo stiská –

ty nepostraší kdos tam nad hvězdami,

ty neovládnou ani sebe samy,

jsou rozsévači na planinách Smrti

a bezvolně pak sami sebe zdrtí,

dělníci Osudu... Čas velce letí,

a každý rok se čítá za století.