REZ.

Jak na oceli břitké, zářivé

si časem žlutá sedá rez,

do duše čisté tak a blouznivé

cos padá, se skládá,

lesk její stínem spřádá,

to nedůvěra, věz!

To cizopásník tvého srdce jest,

škraboška, za níž satan skryt,

to tyran pochyb zlých a kat a trest...

teď malý, leč zkalí,

jak vzroste, a halí

v noc tuposti tvůj cit.