Rhamseovna.

Voda šplouchla tam v rákosí žlutavém, tuhém.

Vzlétlo hejno čápů s křikem výše,

zmizel břehů klid, hlučně pestrá

družina sličné královny pěla píseň

zvučnou, sladkou, opěvajíc ji.

Vábně plula v dál nádhernou řekou,

kroužíc smělým obloukem zpět zas k rákosí.

Tam v malebném kruhu stála

však čeleď, vějíc sladký chlad

bílému mramoru Rhamseovny.

Hle! v houštině rákosí tam

malá, uchycená rejdí košina.

Mojžíš plačtivým hlasem zavolal ven!