RHAPSODIE NĚKOLIKA CHVIL Z R. 1914. (I.)

Těžce opřen o hůl, neboť lidem

nemoc se stářím zlou oporou jsou,

Petr král šel zákopy svých Srbů.

– Děti moje, přišla těžká chvíle,

statisíce před námi je Švábů,

statisíce Švábů za nimi jde,

a nás hrstka tady, děti moje,

a v té hrstce celé Srbsko naše.

Přísahali jste mi slibem slavným,

krev že dáte za svou domovinu,

dneska žádá více domovina,

žíti máte, má-li žíti ona,

neboť vy jste nyní domovinou,

život váš je budoucností její.

Rozvazuji přísahu tu vaši,

vracím vám ty vaše slavné sliby,

vraťte vy se k ženám svým a dětem,

k polím, stádům navraťte se klidně.

Švába vezme jistě od vás daně,

ale život ponechá vám Švába,

nebude-li zbraní v rukou vašich.

Já pak, děti moje, člověk chorý,

vyčkám tady, dočekám se Šváby,

promluvím s ním ještě naposledy,

jak je zvyklý mluvit Šumadijec.

Kdo chceš zůstat, zůstaniž tu se mnou.

To však hlas je nemocného starce,

Srbsko velí: zahoď zbraň, jdi domů!

Ani jeden neodešel domů,

domů k ženě, dětem, polím, stádům,

s králem zůstaly tam děti jeho.