RHAPSODIE NĚKOLIKA CHVIL Z R. 1914. (III.)

V město Bělehrad král Petr vjížděl.

Mraky lidstva stály na ulicích,

s obnaženou hlavou starci, hoši,

ženy nakloněny. Ticho bylo,

že jen šelest praporů byl slyšán,

kterým bily po střechách a oknech.

Večer začal sypat prvé stíny

v šedého dne zimomřivé světlo.

Na bělouši volně jel král Petr,

za ním jeli bohatýři jeho,

k církvi dojeli a seskočili.

V šero chrámu šli, kde tlusté svíce

třepotavé světlo rozstýlaly

po oltáři, ikonách a bráně,

sochách světců, po stěnách a dlažbě.

Před oltářem poklekl král Petr,

klekli za ním bohatýři srbští,

klekl lid – a bylo svaté ticho.

Náhle zaštkal hlasitě král Petr,

zaštkal z hlubin přeplněné duše,

neboť slova už mu nestačila

k díkům, radosti a svatým prosbám

za pomoc, jak poskyt jí Pán světů,

za pomoc, by poskyt ji i příště –

zaštkali tak za ním bohatýři

a lid srbský z duší slzíplných.