Rhodope.

Proč poslední šat odložit dnes váhá?

Juž ložnice se otevřely dveře

a jak jen mohla poznat v pološeře,

choť přistoupil k ní a juž po ní sahá.

Dnes děsem jí, co bylo mořem blaha,

ne choť, to fantom k loži se dnes béře,

i zachvěje se v divé nedůvěře,

jak v lázni plamenů juž stojí nahá.

A cítí šerem jakés cizí oko,

že lačně hltá její všecky vnady,

a to ji pálí, hlodá přehluboko.

Z těch plamenů až v očích se jí stmělo.

Král, který okoušel dnes plod své zrady,

v svou náruč netisk’ ji – jen její tělo.