Rhytmus.

Váš vějíř krajkový vůní syt,

jež z vašich prsů dýchá,

mé písně zvonivý rhytmus chyt’

a kolébal se zticha.

A rhytmus onen pak zářící

vzplál v mandlovém vám zraku,

jenž roven smutnému měsíci

spí ve vašich řas mraku.

A nachem zaplanul v čele vám

a na hedvábných lících,

jak slunce by to byl požár sám,

co klesá do vln spících.

A jako úsměvu toužný vzdech,

jenž srdce mé vždy úží,

vám utkvěl naposled na retech

a shasnul v jejich růži.