RICHARDU DEHMELOVI

To bylo ve dnech běd a ponížení.

I my jsme přišli ve světelný sál

pro chvíli žáru, pro slib vykoupení.

Byl cizí zástup, před kterým jsi stál.

A ve tvém hlase všechno mluvilo:

radosti, pýcha, horké blaho ženy,

krev zrazená, sen bolem usmířený,

co dalo život, co jej zabilo.

Nad dobou, z doby vítězství a žaly

a touhy, jež po nových sluncích plály,

duše, jež znala příští tragiku.

A v zadu, v koutě, dva se k sobě tiskli,

dva páry očí nadějí tou výskly,

dva lidé šeptli: Díky, básníku!