RIEGER.

Přišili mu kdysi běžné jméno zrádce,

každý šmok a lump jej blátem bít si troufal,

z národa jej takřka vyhodili krátce,

a on, stařík, mlčel, čekal a jen doufal.

Umřel. Nářek. Šmoci elegie psali,

u rakve mu Herold attest cnosti složil –

mohl mít den štěstí slavný, nebývalý,

kdyby se byl svého funusu jen dožil!