ŘÍJEN (II.)

By Viktor Dyk

Brambořiště ohník zakouří,

stáda půjdou mlčelivě domů.

Tiše bude padat listí stromů.

Zatoužil jsi jarní po bouři.

Klidně, víš to, přejdou zbytky dne.

Slunce padne za obzory holé.

Nahoře klid a klid také dole.

Po chvilce se stesklo neklidné.

Po vášnivém, prudkém záchvatu,

po krajích, jichž oko neuhlídá,

po pathosu starém stylu Cida,

velkých slovech v starém dramatu.