ŘÍJEN V LESE

Benátským zlatem svítí v lese

javory staré, s nichž se snese

chvílemi v truchlém šelestu

povadlý lupen na cestu.

V podzimním slunci z hloubi ticha

tlumeně v korunách to vzdychá,

za vzdechem vzdech zní ve stromech,

a nové listy strou se v mech.

Oblohou vítr mraky honí,

hned slunce plá, hned stín je cloní,

a řidnoucími větvemi

ve hvozdě jasní se a tmí.

Závějí listů kráčím hebce,

cos tiše stůně, smutně šepce,

rtů zmírajících úsměvem

loučí se teskně v srdci mém.