ŘÍJEN

Tak pomalu, co den, to krok,

se plíží, mizí dlouhý rok,

je rudý říjen tady.

Tam v kalných, těžkých oblacích

tam jistotně již čeká sníh

a brzy, brzy padne.

Jak smutno bývá z večerů,

kdy každý strom ti říká: mru

a tvoje radost se mnou.

Jak marno, marno zalhávat

si dušičky a listopad,

když do oken již mžourá.

Snad byla síla – jak je mdlá!

Snad byla vřelost – vyhasla

a studí jako mlha.

Jen kalné, těžké mraky jdou

nad samotou, nad sirobou,

tak pomalu a tiše.