ŘÍJEN.

By Antonín Sova

Ovoce sčesáno do lesklých mis

a k hostině je všecko urovnáno...

Háj v mlze chudobnější skrývá rys.

Na prázdný sad se dívá sivé ráno...

A včera západ jak když napije

se divů krve, v níž se jedy mísí...

A dnes den střízlivě, tak matně visí...

Vše otráveno? Konec lásky je?...

Zem oddýchala včera stromovím

a dnes už zdá se ležet v agonii...

A větrem schnoucí větve do skla bijí...

Máš rád mne ještě? – Což já vím? –