ŘÍJEN.
By Antonín Sova
Ovoce sčesáno do lesklých mis
a k hostině je všecko urovnáno...
Háj v mlze chudobnější skrývá rys.
Na prázdný sad se dívá sivé ráno...
A včera západ jak když napije
se divů krve, v níž se jedy mísí...
A dnes den střízlivě, tak matně visí...
Vše otráveno? Konec lásky je?...
Zem oddýchala včera stromovím
a dnes už zdá se ležet v agonii...
A větrem schnoucí větve do skla bijí...
Máš rád mne ještě? – Což já vím? –