ŘÍJEN

Spí v poušti lásky tvé, spí zlatonosná ruda,

a moje pole – strniska jen chudá.

Uprostřed, v kraji tvrdé kamení,

a každý kámen naše znamení

a místo hebké, kde lze někdy spat.

Spí v poušti lásky tvoje hlava se mnou.

O, vrať mi půlnoc velkým štěstím temnou!

Hrozivou touhou k smrti znaveni,

co řekli jsme si štěstím zmámeni,

to moji poušt mi nech dnes povídat!

Spí v poušti lásky tvé, spí zlatonosná ruda,

a moje pole – strniska jen chudá.

Ohníček praská a do hloubek svítí:

Vyběhni, panenko – z lesa ven!

Vyběhni, žínko má divá!

Spí v poušti lásky tvoje hlava se mnou.

O, vrať mi půlnoc velkým štěstím temnou!

Bohatou hrstí budem dneska síti,

ty krásu svou – já, co chce vroucí sen

a vzpomínka na věky živá...