říjnová pohoda

je říjen, slunce zařehtalo

na našich malých horách

a zádumčivé rozesmálo

v polích i po oborách.

zatřáslo stříbrem pozdní hřívy

nad lesem, lomem, hrudou.

tu šlas a hledala jsi divy,

jež slunce plodí s půdou.

kytici letní nasbíralas

na mezích u smrčiny.

zpěv chrp a vlčích máků halas

i šepot kopretiny.

své léto našlas v horském říjnu

a k tomu hořců něhu...

dnes máme k vínu domovinu,

jež s písní vstříc jde sněhu.