Říjnové jitro.

Hezky se to v říjnu ráno

kluše do školy,

naše líce rumění se

jako koukoly.

Šedý mrazík zdobí křoví

cestu vroubící,

po níž sem tam poskakují

tuční vrabčíci.

Do noh nás už trochu zebe –

je nám do skoku,

ne tak kachnám spěchajícím

tamo k potoku.

Těm je teplo, – ej, nám také!

nejsme zmrzlíci;

za to větřík vykouzlí nám

květy na líci.