ŘÍJNOVÉ RÁNO.

Zeď pestrá plakáty. Strom nad ní beze hnutí.

Pln listí chodník je. A dešť je na spadnutí.

U krámu lidí řad, žen, starců, drobných dětí,

jimž nouze vyssála už dávno červeň z pleti.

A stráž bdí nad nimi, by po dvou v řadě stáli,

své soudy mírnili a vzpurně nereptali.

Je devět hodin už. A četa invalidů

jde v špitál k vizitě, dát pozřít na svou bídu.

Jdou zvolna čtyřstupem, leč v uvolněných formách,

směs pestrých neštěstí v špinavých uniformách.

Ten s berlou, s holí ten, ten s obvázanou hlavou,

ten skřiven v páteři, ten v pásce ruku pravou –

Smrt s Životem se pře nad loudavou tou tlupou,

co oni tiše jdou a s resignací tupou.