ŘÍM.

Jak vody kalné plynou dny a noci.

Má duše hledí ve snách za obzory

k dalekým břehům, za stříbrné hory,

zajata v poutech chimerické moci.

Řím, koloseum, triumfální brány,

z mramoru chrámy zvedají se v kráse,

minulost přítomností živou zdá se

a ničím času let a země lány.

Vznešených patriciů známé tváře

intimním kouzlem planou vnitřní záře

a ruce přívětivě vstříc mi kynou.

Ve snách těch neznám tísně samotáře,

květiny kladu bohům na oltáře

a srdce plesá písní Venušinou.