Rispet.

Sad sbělel jíním... Cudná slavnosť zimy!

Na keřích, v trávě bělostné ty třásně...

vše chví se těmi květy jiskrnými...

Mlč, poeto, před slokou také básně!

A maně myslím na karafiáty,

jež v létě vyssával tu paprsk zlatý...

Těm stěnám tu však, – směje se to v duši –

ta bílá ironie lépe sluší!