Rispetti. I.

Tvé dětství bílé když jsem urval sobě

a spjal tě v lásce, blahem jsem se smál,

však bázní velkou jsem se zachvěl v době,

když rtů tvých první polibek mne hřál.

Mně zdálo se, že boha políbení,

jež na nich tkvělo, sňal jsem v pochybení.

Zas o bohu jsem nedůvěřiv snil,

pro nějž jsem v dumách tolik zakusil.