Ritornely.

Je ona píseň světější a vyšší

než ta, již básník zpívat musí všem:

ta, již jen on, s ním jedno srdce slyší.

A básníku, jemuž je země malá

i vesmír celý, náhle postačí

jediná ústa, jež se usmívala.

Raněné ptáče zatíkalo želem.

Kdo zhojí je? – A srdce člověka,

když zasteskne si v žití osamělém? –

Vy chcete lásku? – Není z toho světa.

A štěstí? – Ah, – to motýl těkavý

z těch cizích světů hostem k zemi slétá.

Co ze všeho nám zbude v život celý? –

Na jeden pohled divná vzpomínka –

to mně; Vám v knize tyto ritornely.