Robert Polák.

Muž mnohotvárný, stakrát násobený,

jak možno denně na divadle spatřit.

Ne za honorář! Jen ve prospěch scény

se v jednom kuse možno pětkrát natřít.

Prost ješitnosti, která nemá ceny,

chtěl s operou kdys operettu sbratřit,

ba také jako malíř rovnocenný

chtěl s paletou do nesmrtelna patřit.

Však na konec se rozhod pro Slavii,

kde všichni stejně svoji kávu pijí,

ať zpívají, ať kreslí, nebo hrají.

On nikdy v žití neměl strachu z hlavní

a nikdy také, jako jiní slavní,

se neptal napřed: Co mi za to dají?