ROBESPIERRE.

Oh, prasknou tajně katostroje svazy,

tvůj zpovědníček bečet přestane,

čekání vteřin míchu tvoji zmrazí,

pak útlocitní přijdou křesťané

s bastardním pláčem k siné hlavě v koši.

Stoupenci tvoji uzří udatní,

že jako groš, jenž podoben je groši,

se skutálela mezi ostatní.

Že padla ke dnu, zdravíc ještě okem

a na rtu bolest dramatických vět...

Tak tento zpěv hnal kalným Seiny tokem

až k oceánům v přetajemný svět.