RODIČŮM.

Jste oba mrtvi. Nad hvězdnými světy

tam bloudíte kdes v dálce nedozírné,

a duše Vaše proměněné v květy

snad ve skalách tam svítí na úpatí,

dvě bílé protěže – a noci smírné

nad vaším rovem klenou hvězdnou bránu.

Dva tažní ptáci, přiletíte k ránu

a nad lukami, v sadě osamělém,

zpěv tklivý ozve se a začne lkáti...

když den se vzbudí v rose zrůžovělý,

dvě hvězdy svitnou v tichu thuje stmělém,

kde zlaté slunce slaví vjezd svůj skvělý.