Rodičům. (I.)

Matko, matko, syn tvůj drahý

už se opět z dálky vrátil,

aby tobě, nejdražší své,

nejdražší zas slzou splatil.

Posud jsem to staré dítě,

které zase plakat umí,

lid se tomu pozasměje,

ale matka porozumí.

Jest-li jedno místo v světě,

kde-že láska posud skvítá;

jest to srdce drahé matky,

která dětské slzy čítá.